Co znamená HDR (High Dynamic Range)?

HDR standardů je hned několik a jak bude zmíněno níže, jsou rozlišeny např. maximální požadovanou hodnotou jasu a dalšími rozdíly. Televizní přijímače s funkcí HDR (vysoký dynamický rozsah) mohou zobrazit širší rozsah jasů a barev než televizní přijímače, na které jsme zvyklí. Výsledkem jsou dechberoucí, živé snímky, které vypadají mnohem realističtěji, tak, jak naše oči vnímají skutečný svět. Kupříkladu televizní přijímače typu OLED jsou nyní jasnější, aniž by ztratily své vyjímečně bohaté černé barvy, zatímco televizní přijímače typu LCD používají sofistikované ovládání podsvícení, aby dodaly hluboký rozsah kontrastů HDR s působivým dopadem.

HDR10

První a prozatím nejrozšířenější standard zpracování obrazu vyžaduje 10bitový panel a rozsah jasu 0-1000 nitů (maximum je 4000 nitů). Není zatížen licenčními poplatky a vyskytuje se tak nejčastěji u levnějších až středně drahých modelů. Kromě panelu potřebujete u televizního přijímače také vstup HDMI verze 2.0a. Drobným omezením je to, že do televizního přijímače putuje na začátku video signálu informace o fixním nastavení rozsahu jasu (static metadata) dle nejjasnější scény a ten se v průběhu přehrávání již nemění. Televizní přijímač si na tento rozsah provede tzv. tone-mapping ve snaze najít kompromis mezi jasem a zachováním detailů v obraze. U levnějších panelů neschopných zobrazit tuto maximální hodnotu nitů se pak tmavé scény budou jevit o něco tmavší, než by měly být. Každý výrobce televizních přijímačů navíc k tone-mappingu přistupuje trochu jinak, výsledkem je, že každý televizní přijímač zobrazí stejná vstupní data video signálu jinak.

HDR10+

PLimitace jasu u HDR10 se snaží odstranit novější verze HDR10+, vytvořená společnostmi 20th Century Fox, Panasonic a Samsung. Spolu tyto tři společnosti vytvořily licenční subjekt, který začal poskytovat licence platformy HDR10+ v lednu 2018. Formát zpracování obrazu HDR+ do televizních přijímačů posílá informace pro každý snímek znovu (dynamic metadata) a tone-mapping se tedy upravuje vícekrát. Za vývojem HDR+ stojí především společnosti Samsung a Amazon. Není rovněž zatížen poplatky, a tak se postupně k tomuto video standardu přidávají i ostatní výrobci. Dá se tedy říct, že je tu tedy jediný zásadnější rozdíl mezi oběma standardy a dá se předpokládat, za určitých okolností, že televizní přijímač certifikovaný na formát HDR10 by mohl zvládnout i formát HDR10+. Záleží především na výrobcích televizních přijímačů, který musí patřičně upravit firmware svého výrobku a povýšit externí vstup formátu HDMI 2.0a na HDMI 2.1, aby mohla být dynamická metadata přenesena.

Dolby Vision

Je třetí HDR standard míří k displejům zobrazovačů televizních přijímačů, které mají větší rozsah jasu i palety barev. Nebudete jej tak ještě poměrně dlouho vídat u levných modelů, ale spíše u těch prémiových. Obrazový záznam počítá s rozsahem do 4000 nitů u “současně” prodávaných televizních přijímačů, avšak standard jako takový počítá do budoucna s maximem na hodnotě 10 000 nitů. S vyšším jasem je spjata také paleta barev a u Dolby Vision vyžaduje alespoň 12bit panel. Tento z HDR standard již není pro výrobce zdarma a Dolby si za něj účtuje poplatek z každého prodaného televizního přijímače. Odměnou pro náročnější diváky naopak je detailnější obraz. Např. ve více osvětlených scénách, řekněme 1500 nit, kdy běžný televizní přijímač kapituluje a zobrazí pouze svítivě bílou, televizní přijímač s Dolby Vision je schopen rozlišit jednotlivé odstíny bílé a zobrazit tak více detailů. Slunce tedy nezmizí na obloze, ale bude jasněji vykresleno i ohraničeno.

HLG

Všechny výše uvedené HDR standardy mají jeden zásadní nedostatek a to ten, že nepočítají s obrazovkou, která by neuměla zobrazit HDR obsah. Pro televizní vysílání jsou tedy prozatím nepoužitelné, neboť by si takovým signálem odstřihla televizní stanice všechny starší televizní přijímače. Vývojáři v britské BBC a japonské NHK tak společně vytvořili standard, který do éteru vysílá standardní SDR signál a k tomu přidává “volitelnou” složku pro HDR televizní přijímač. Pro nastavení jasu u HDR se nepoužívají metadata, ale dvojce gamma křivek. Z toho je odvozen i název (Hybrid Log Gamma). Výhodou je tedy především kompatibilita, avšak pouze směrem zpět ke starším SDR televizním přijímačům. Nový HDR televizní přijímač bez podpory HLG nebude umět zpracovat HDR složku vstupního signálu. Stejně tak se HLG omezuje v HDR na světlejší scény, které umí prokreslit více do detailu, avšak v tmavých scénách je výsledek podobný SDR.

Naše rada na závěr

Celkem jsou tedy 4 různé HDR standardy zpracování video signálu a které z nich by měl podporovat váš nový televizní přijímač? V ideálním případě samozřejmě všechny, avšak televizní npřijímače s Dolby Vision jsou stále ještě ve vyšší cenové kategorii. Pokud váš televizní přijímač využíváte především pro filmy a máte menší nároky a rozpočet, pak hledejte modely alespoň s formáte HDR10. Novější HDR10+ modely jsou již v prodeji, ale jsou sice o trochu dražší ale výslední obraz je znatelně lepší, navíc musí do tohoto formátu nakročit i všichni producenti obsahu, obdobně to stejné platí i pro formát Dolby Vision. v metafore lze tedy říct, že budete mít doma pořízený stroj na závodní palivo, které ale zatím nepůjde nikde koupit a nám nezbude, než se spokojit s nižším výkonem při provozu bioethanol. Ti z vás, kteří místo filmů z Blu-ray disků a online půjčoven preferují klasické televizní vysílání ať už po kabelu, nebo přes satelit, by měli hledat model s podporou HLG. Jak bylo vysvětleno výše, televizní stanice budou vysílat v jiném HDR formátu než filmy a pokud jej nebude váš televizor podporovat, opět spadnete do SDR režimu.